Rozhovor leden

................ přinášíme exkluzivní rozhovor pro stránky Sokola Velký Týnec s několikanásobným nejproduktivnějším obráncem hokejové  extraligy, mistrem extraligy 2004 a hlavně klíčovým hráčem a odchovancem HC PSG Zlín Martinem „Larry“ Hamrlíkem.

Už v úvodu jsem napsal Tvou přezdívku „Larry“, kterou máš již odmalička a pod touto přezdívkou Tě zná  „celý hokejový Zlín“  – prozraď „Týnečákům“ jak si k ní přišel ?

Už od malička jsem byl mezi spoluhráči Mary podle nějaké kovbojky a později po přesunu do mužů mě tehdejší trenér Zlína Eda Novák řekl, že nejsem Mary ale spíš Larry Robinson, podle bývalého hráče Montrealu Canadiens.

Zavzpomínej na své hokejové začátky – kdo Tě k hokeji přivedl? V kolika letech jsi začínal? Pamatuješ ještě na tréninky v 5:45h? V kolik jsi musel ráno vstávat?

K hokeji mě přivedl taťka  v 6 letech a tréninky v 5:45h. si pamatuju velmi dobře, bydleli jsme tehdy v Otrokovicích a abychom trénink stihli vstávali jsme v 4:45h. To nás čekala cesta trolejbusem na zimák a po tréninku hned  hrrr do školy. 

Když jsme začínali hrávali jsme s krásným velkým „géčkem“ na hrudi, měl jsi ho taky rád? Název TJ Gottwaldov nebyl nic moc, ale to „géčko“, souhlasíš?

Na géčko si samozřejmě vzpomínám, dokonce s láskou, protože už od malička mi připomínalo to, že jsem měl moc rád třeba Hartford Whalers nebo Philadelphii Flyers a oni tehdy ,a mají v případě Philadelphie dodnes, jako logo na dresu znaky coby písmeno W resp. P a naše géčko mi připomínalo to samé. Navíc mi to přišlo jako pokračování B – Bati, které si vzpomínám že se objevovalo v mých začátcích na zdech zimáku a taky na výstroji.

Připomeň Tvou dosavadní kariéru – v žácích Tvůj první úspěch - republikový titul, přechod do mužů, zámoří, návrat do Zlína, titul – na co z toho vzpomínáš rád a na co bys raději zapomněl?

Jako na prvního trenéra, který se mi vybavuje vzpomínám na bývalého gottwaldovského obránce, pana Bořutu, který byl hodně svůj. Na první skutečný úspěch si taky pamatuji - hráli jsem v Uherském Hradišti a postupně porazili Spartu, Litvínov a Plzeň.  První zápas v mužích jsem sehrál doma proti Kladnu v 16. letech, bylo to hned po úrazu Luďka Čajky v Košicích, kapitánem Kladna byl Jágr, skončilo to 3:3 a byl to divný zápas, všichni mysleli na Luďka a nikomu se tehdy nechtělo moc hrát. Mě se podařilo tehdy dát gól Jardovi  Kamešovi, který nám pak hodně pomohl u nás ve Zlíně. Draftoval mě tehdy Hartford, odletěl jsem v září na kemp, vrátil jsem se a onemocněl zápalem mozkových blan. Po-té jsem byl skoro 4 měsíce v Praze na Bulovce a pak ještě cca 3 měsíce v Darkově, v lázních u Karviné. Učil jsem se znovu chodit a pak jsem letěl na 2 měsíce do Hartfordu, kde jsem se učil znovu bruslit. To uběhl skoro rok a mě se pak podařilo přesto všechno co mě potkalo podepsat s Hartfordem Whalers smlouvu. První rok po nemoci jsem hodně trénoval, abych dohnal obrovské tréninkové  manko. Hrál jsem v juniorském týmu Ottawa 67, ale protože jsem cítil, že se na mě dívají jako na nemocného tak jsem požádal o výměnu a šel jsem asi za „balík hokejek“ do St.Louis.  Tam jsem byl 3 sezony, ale nepodařilo se mi dostat do prvního týmu a hrál jsem na farmě. Poslední sezonu jsem šel do Long Beach Ice Dogs, ale sezonu jsem dokončil v Orlandu, abych bych blízko bráchovi, který hrál za Tampu. Následoval návrat do Zlína, kde působím dodnes. Titul se Zlínem byl vrcholem a rád bych ho ještě zopakoval.

Kdybys měl tu možnost a sestavit k sobě hráče, s kterými by sis chtěl zahrát , kdo by to byl? Brankáře neříkej, ten je jasný…………..

Souhlas gólman je jasný, nejlepší kterého pamatuju je Robert. V obraně bych k sobě chtěl bráchu Romana, s kterým jsem už i hrál a hokej mě hned ještě víc bavil. A v útoku bych chtěl  Jardu Otevřela, který pak měl bohužel ten nešťastný úraz, dál bych si rozhodně nechal Lešouna, aby dál provokoval celou ligu a na křídlo bych vzal rychlíka Romana Meluzína.

Jaký je Tvůj vztah k dalším sportům – fotbal, tenis a dalším?

Paradoxně dělám rozhovor pro fotbalový klub, ale ve fotbale jsem se nikdy moc nenašel – ani jako hráč ani jako divák. Naopak tenis by byl mou volbou místo hokeje – pamatuju dobu Jimmyho  Connorse a Johna McEnroa. Musím se pochválit sám, tenis hraju na velice dobré úrovni, ve čtyřhře s Jardou Balaštíkem máme dva grandslamy z nedotovaného turnaje v Otrokovicích a když jsem pozván na turnaj dvouher osobností,  dávají mi pohár předem při rozlosování, s tím, že se hraje jen o druhé místo.

Poslední otázka – věříš, že se ještě dočkáš jako hráč dalšího zlínského titulu?

Stoprocentně věřím, rád bych zažil tu atmosféru ještě jednou, na první titul do smrti nezapomenu.

Díky za rozhovor a Tobě i sobě přeju mnoho zlínských hokejových výher  a co nejdříve ten další titul. Všechny články na těchto stránkách končíme Týnec do toho, dnes udělám kvůli Tobě vyjímku – pojďme Ševci pojďme do toho!!!